Cesta ke svobodnému tanci: 5 nejčastějších překážek, které nás brzdí, a jak je překonat

Možná už dlouho cítíte, že byste chtěli tančit. Svobodně, přirozeně, bez alkoholu, bez očekávání a bez potřeby se předvádět. Jen tak – pro sebe. Spontánně. Vědomě. A přesto to stále odkládáte. Něco uvnitř vás brzdí. Možná máte pocit, že tanec není pro vás, že to neumíte, že byste si připadali hloupě, nebo prostě nevíte, co čekat.

Znám to – i já jsem to tak měla. V tomhle článku najdete pět nejčastějších překážek, které lidem brání přijít na svou první lekci svobodného, vědomého tance, a hlavně konkrétní povzbuzení, jak každou z nich překonat. Možná zjistíte, že cesta k tanci je snazší, než se na první pohled zdá.

Obavy z toho jít to poprvé vyzkoušet se mě taky týkaly. Od kamarádky jsem věděla, že naše společná známá vede jednou za čtrnáct dní spontánní tanec, navíc asi jen 10 minut od našeho domu. A přesto mi víc než rok něco bránilo udělat ten krok a lekci vyzkoušet. Přitom tanec jsem od malička milovala. Jenže cestou se někde něco pokazilo.

Na základce jsem se začala stydět. V pubertě jsem sice vždycky s kamarádkou na koncertě nebo v klubu skočila na parket, ale ne dřív než jsem měla něco upito. Touha tancovat byla velká, ale obavy z hodnocení okolí byly ještě větší.

Když se ohlížím zpět, nakonec rozhodla jedna drobná věc. Lektorka přesunula lekci do prostor, které jsem už znala. A já si konečně dovolila přijít. Na první lekci mě ale stále provázela spousta obav. Bála jsem se, že mi to nepůjde. Řešila jsem, jestli to fyzicky zvládnu, jak to vůbec bude probíhat, nebo co si pomyslí ostatní. Jenže už během první lekce se většina těchto obav rozpustila. Ukázalo se, že překážky existovaly především v mé hlavě.

Dnes bych se s vámi ráda podívala na těch pět nejčastějších, s nimiž se lidé setkávají. Možná se v nich poznáte – a možná zjistíte, že tanec je vám blíž, než jste si mysleli.1

1. „Nemám dokonalé tělo. Neumím tancovat.“

Tuhle obavu znám dost důvěrně. Svobodný, vědomý tanec ale není o tom, jak vypadáte nebo jak moc to „umíte“. Jak říká Gabrielle Roth, zakladatelka metody Pěti rytmů: „Kdo má tělo, je tanečník.“

Na lekcích tančíme v tlumeném světle a nikdo nikoho nehodnotí. Nemusíte být v rytmu, nemusíte být krásní, ladní nebo výkonní. Jde o to, znovu pocítit spojení se svým tělem, nechat emoce volně plynout a pustit se do pohybu, který je autentický právě pro vás. Zkrátka svobodně se projevit a vyjádřit sebe sama.

Pamatuju si, jak jsem byla sama poprvé na lekci svobodného tance a nevěděla, co se sebou. Ale pak mě hudba vtáhla a já se začala čím dál víc uvolňovat a nechávat se vést vlastním tělem, bez jakýchkoliv očekávání. Ten pocit svobody a uvolnění je nádherný – a dostupný je každému. Nemusíte nic umět ani nic zvládnout. Stačí být tady a teď a nechat se vést hudbou a svým tělem.

2. „Nemám čas, ani energii. Co když nevydržím tak dlouho tančit?“

Tahle překážka je velmi častá – a i já jsem s ní na začátku dost válčila. Možná máte pocit, že na tanec prostě nezbývá prostor. A že po náročném dni už nezvládnete ani vstát ze židle, natož tančit. Ale svobodný tanec, trochu paradoxně, energii neubírá – naopak ji dodává. Pomáhá uvolnit nahromaděné napětí a oživit tělo i mysl.

Jsou dny, kdy se cítím vyčerpaná, hlavně po náročném dni s dětmi nebo po nějakém pracovním stresu. Přijít na tanec se mi v takové chvíli zdá jako další úkol navíc. Ale právě tehdy mi pohyb pomáhá nejvíc. Stačí pár minut a začínám cítit, jak napětí opadává, dech se zklidňuje, tělo se uvolňuje. A na konci odcházím lehčí, klidnější, víc v sobě. Často úplně vyměněná.

Tanec mi tak znovu a znovu připomíná, že není nutné podávat výkon. Je to prostor, kde můžu jen být. Vypnout hlavu, nadechnout se a propojit se sama se sebou. Jsou chvíle, kdy se pohybuju pomalu, jemně, téměř neznatelně, protože právě to moje tělo v tu chvíli potřebuje. Dovoluju si být taková, jaká právě jsem. A právě v tom spočívá síla svobodného tance.

Vaše tělo je při tanci totiž vždy na prvním místě. Může se hýbat tak, jak právě potřebuje. Klidně v sedě, nebo i vleže. Kamarádka dokonce jednou celý tanec proležela. Na konci sdílela, že tančila vnitřně – a že to pro ni byla velká úleva nic nemuset. Takže žádný tlak, žádné „musím to zvládnout“. Vědomý tanec nás vede k tomu, abychom vyjádřili, jak to právě teď máme, a otevřeli se možnosti změny.

3. „Nevím, co čekat. Co tam bude za lidi?“

Nejistota z nového prostředí a neznámých lidí je naprosto pochopitelná – zvlášť pokud přicházíte poprvé. Možná vás napadají otázky typu: „Budu tam zapadat? Co když tam budou samí zkušení tanečníci?“

Až když jsem se konečně odhodlala a začala na svobodný tanec chodit, pochopila jsem, že většina lidí tam přichází s úplně stejnými otázkami. Nikdo tady není „profík“. Jsme jen lidé, kteří se chtějí uvolnit, nadechnout se a být sami sebou. Často se navíc ukáže, že se tady potkávají lidé, kteří jsou na podobné vlně. Účastníci si většinou pochvalují pocit sounáležitosti, přijetí a úlevy, že mohou být autentičtí a přirození.

Tančíme v bezpečném prostředí, většinou v uzavřené skupině, kde není prostor pro hodnocení ani tlak na výkon. Nemusíte se držet žádné role – člověk prostě může přijít takový, jaký je. Nic není dobře, ani špatně. A to je osvobozující.

Přijít může každý bez ohledu na věk nebo taneční zkušenosti. Není třeba nic umět ani ničím zapůsobit. Stačí být ochotní naslouchat svému tělu a dovolit mu, aby se projevilo tak, jak právě potřebuje.

4. „Jak to celé probíhá? Co když nebudu vědět, co mám dělat?“

Tahle otázka je úplně přirozená. Na lekci má ale všechno svůj klidný a jasný průběh. Na začátku se sejdeme v kruhu a společně se naladíme, většinou i s krátkým sdílením o tom, s čím kdo přichází.

Pak začne hudba a taneční vlna, která trvá asi hodinu a čtvrt. První jedna dvě písničky jsou velmi pomalé – můžete klidně začít vleže, vsedě nebo v jakékoli poloze, která je vám příjemná. Hudba vás pozve do jemného pohybu, do dechu, do vnímání toho, co se právě děje uvnitř vás.

Postupně vlna sílí, rytmus se zrychluje, tělo se probouzí. Nakonec se tempo opět zklidní a nabízí prostor nechat všechno doznít. To, co se v pohybu otevřelo, může tiše dosednout. Během celého tance si kdykoliv můžete odpočinout, posadit se nebo se jen položit na zem.

Nemusíte nic předvádět ani vymýšlet. Nikdo vás nebude sledovat, opravovat ani hodnotit. A pokud někdy nevíte, co dělat, stačí zavřít oči a naslouchat – hudbě, tělu, dechu.

Na závěr se znovu krátce sejdeme v kruhu. Můžete sdílet, co jste prožili, nebo jen tiše být s ostatními. Všechno je pozvánka, nic povinnost. Není potřeba něco umět nebo zvládnout. Důležité je, že jste si dopřáli čas pro sebe – takoví, jací právě jste.

5. „Nemám co na sebe! Co si mám vzít s sebou?“

Nemějte obavy – nepotřebujete nic speciálního. Úplně stačí pohodlné oblečení, ve kterém se budete moct volně hýbat. Přibalte si uzavíratelnou lahev s vodou a může se hodit i deka na přikrytí, pokud budete ležet. Tančíme většinou bosí, ale klidně můžete zůstat v ponožkách nebo měkkých tanečních botách.

Já sama jsem začínala v legínách na jógu a obyčejném tričku, někdy i v tenkých, volných kalhotách. Ale brzy jsem objevila kouzlo tančení v sukni – pocit radosti z pohybu, který jsem naposled cítila asi ve školce. To víření kolem těla je prostě úžasné!

Nejdůležitější ale není, co máte na sobě. Hlavní je, abyste se cítili dobře a mohli se svobodně hýbat.

A co když máte nějakou jinou obavu?

Možná jste se v tomto článku úplně nenašli. Pokud máte jinou otázku nebo pochybnost, napište mi. Ráda ji s vámi proberu, nebo ji přidám do dalšího článku.

Tanec je přirozeným vyjádřením našeho těla i duše. Je cestou zpět k sobě samým, k naší jedinečnosti a vnitřní svobodě. Když se ponoříme do pohybu, postupně se proměňujeme – mysl se zklidňuje, tělo se uvolňuje, emoce mohou volně plynout. Mnozí účastníci popisují, jak se díky tanci naučili lépe vnímat své tělo, přijímat své emoce a nacházet vnitřní klid i v běžném životě.

Tanec nám vrací schopnost být plně přítomní a radovat se z každého okamžiku – stejně jako to umí děti, které tančí bez zábran a bez hodnocení. Dovolte si znovu tančit. Pro tu radost, uvolnění a spojení se sebou. Pro pocit svobody a lehkosti, který naplní každou buňku vašeho těla.

Pokud cítíte, že je vám tanec blízký, jste srdečně zváni.

Těším se na vás v tanci.